Dernisáž výstavy KVĚT ŽIVOTA Herbert Kisza „80“ ve čtvrtek 7.9.2023 v Eagle Gallery :Eagle Gallery

Dernisáž výstavy KVĚT ŽIVOTA Herbert Kisza „80“ ve čtvrtek 7.9.2023 v Eagle Gallery

7.09.2023 v 19:00 hod.

Ve čtvrtek 7.září v 19 hodin ukončí Eagle Gallery dernisáží výstavu výtvarníka Herberta Kiszi, uspořádanou u příležitosti jeho 80.narozenin, která má název Květ života „80“.Výběr z autorových grafických děl si můžete naposledy prohlédnout i zakoupit v Kabinetu grafiky na ulici Nemocniční č. 8a v Šumperku.

Pomalu se budeme loučit s letními koncerty na terase galerie, proto jsme si dovolili pozvat na jeviště kapelu zcela jistě originální – Cimbálku CML. V kompletní sestavě kapely se vám představí Jan Babák (housle prim, zpěv), Alois Pospíšil (cimbál, zpěv), Miroslav Griga (viola kontry, zpěv), Tomáš Wurst (klarinet, zpěv), Petr Juřička (zpěv), Jiří Hloch (klarinet), Dalibor Vrba (konrabas). Cimbálka CML vznikla v roce 2014 a po celou dobu své existence obohacuje Šumperk o krásu převážně moravských a slovenských lidových písní.

Regionální osobností, kterou jsme pozvali na dernisáž výstavy, je Tomáš Wurst. A to, že je to člověk vskutku multikulturní a činorodý, ukazuje i prostý výčet jeho činností. Tomáš Wurst je kašér, light designer, osvětlovač a herec šumperského divadla i divadelního uskupení Eagle Performance, komerční grafik a výtvarník. Dále nazývá sám sebe občasným sochařem, je také klarinetistou a zpěvákem. Mimo svého One Man Show taktéž vystupuje v Cimbálce CML. Je jedním z autorů projektu Andělárium, sochařského sympozia a festivalu v Rejcharticích, kde má na starosti především PR.

Dalším programem pro návštěvníky vernisáže je prezentace BELUGA BARU z Revoluční 25 ze Šumperka. Grill & bar, kde si vychutnáte výběrový alkohol, dobré víno a kvalitní maso u BBQ stolů. Několik míchaných drinků bude na terase galerie nabízet majitel baru Jan Žebrok se svým týmem.

Herbert Kisza (nar. 1943 v Podboře u Českého Těšína) po maturitě na Škole uměleckých řemesel v Brně (1961) nastoupil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1961-1967). Navštěvoval ateliér malby vedený významným krajinářem, profesorem Aloisem Fišárkem.

Ke grafice, pracuje především technikou kolorovaného leptu a akvatinty, jej přivedl až přítel a kolega Jan Souček. Spolu s ním a Jindřichem Pilečkem založili Volné sdružení umělců S. Vedle malířství a grafické tvorby se věnuje sochařství. V Kadani, kde žije od dob normalizace, spoluzakládal sochařská sympozia. Od roku 1991 zde provozuje rovněž soukromou Galerii Kisza, dříve známou jako Galerie U Netopýra. Jeho díla najdeme ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, v galeriích výtvarného umění v Litoměřicích, Mostě, Liberci aj.

Sledujeme-li grafické dílo Herberta Kiszy v jeho maximální možné celistvosti, dospějeme bez větších potíží k poznání, že mu tematicky dominuje krajina. Je to však krajina zvláštního charakteru, který je určen zdánlivým vnitřním rozporem. Byť nejde o realistické zrcadlení viděného, je to stále krajina reálná. K překlenutí tohoto paradoxu je třeba si uvědomit kulturní podmíněnost vnímání a zachycování krajiny.

Je zjevné, že se autor opírá o žitou zkušenost konkrétního prostoru, který zachycuje v jeho proměnách i pozvolném rozpadu. Potud jsou reálnou výpovědí, záznamem o prolínání se přírody s kulturou. Což, dovedeno ad absurdum, končí nejen devastací krajiny jako takové, ale i sebezničujícími akty kultury. Takto vnímaná krajina je prostá nacionálního balastu, aniž by se ovšem vytrácel smysl pro hodnotu domova a přírody jako celku. Obojí může nejlépe vyniknout díky poznání cizokrajného prostředí, jež je Kiszovou celoživotní láskou. Procestoval Bernské Alpy, Rujánu, Island, Černou Horu, Egypt, Kubu i Čínu.

Krajiny Herberta Kiszy nejsou prostými okny, či výhledy do prostoru, ale různými tvářemi jedné Přírody, která zvrásčila zásluhou člověka. Je prostoupena fragmenty dávných i novějších kultur, veršů, či prostých fantazií autora, které na ploše matrice nabývají hodnoty symbolu. Tu a tam probleskne reminiscence na pozdně středověké umění – například v ostře lomené skladbě drapérie, či v přímé poctě Pietru Bruegelovi. Ty jsou ale sporadické právě tak, jako výskyt lidské figury. Sama díla se bez ní jako motivické složky snadno obejdou. Na druhou stranu zůstává jasné, že člověk stojí kdesi za obrazem, že obsah sdělení je bez něj nemožný. Spočívá totiž právě v konfrontaci lidského konání s přírodou. Kisza nám ale nevnucuje depresivně ekologický, či morální apel. S osobitým sentimentem odhaluje (nejen) minulou krásu uzavřenou ve světě vzpomínky. Krásu, která sice zanikla, ale jejíž návrat je stále v možnostech přírody. Někde v této krajině ještě rostou stromy života.

(výtah z kurátorského textu)