Lenka Štěpaníková (*1987) pochází ze Zlína, kde vystudovala Střední průmyslovou školu polytechnickou. Její tvůrčí myšlení ji ovšem přivedlo k výtvarné práci. Umělecké zkušenosti získávala pod dohledem akademické malířky Naděždy Čančíkové, která měla výrazný vliv na rozhodnutí Lenky Štěpaníkové, věnovat se od roku 2008 grafické tvorbě.

Ve svém díle prezentuje otázky, které si klade humanismus raného novověku, ovšem dokázala svou uměleckou výpovědí aktualizovat tyto myšlenky do dnešní doby. Její práce se tak stávají přísným zrcadlem, které dotváří pomyslný účet našeho chování. Koneckonců právě proto hledá inspiraci v humanistické literatuře, zejména v Božské komedii renesančního italského spisovatele Dante Alighieri, dalším inspiračním zdrojem je Bible.

Nedá se přehlédnout její styl uměleckého projevu, zaměřený na dokonalé zvládnutí psychologického prokreslení lidské tváře, která se tak stává hlavním prostředkem myšlenky daného díla. Někdy až básnicky vytvořená myšlenka v grafickém díle je důkazem, že veškerou podstatu skutečného vnímání vlastního života nemůžeme hledat povrchním zhlédnutím uměleckého díla. Naopak tato díla nás vybízí odhalit pravost uměleckého sdělení v symbolické podobě a dovoluje nám vytušit dosud nepoznané v koncentrovaném symbolickém detailu.

Kresba grafickou technikou suché jehly, v podání Lenky Štěpaníkové, se zaměřuje na působení psychologického vyjádření námětu, dokonale využívající bohatost lineárních částí kresby, pomocí které s jednoduchým přesvědčením modeluje tvar v prostoru, doplněný citlivým detailem světla a stínu. Jemnost přístupu k světlu a stínu vytváří pocit kolorovaného díla, což je na pracích Lenky Štěpaníkové ukázkou přesnosti a vyrovnanosti vzájemného působení prosvětlených a tmavých částí kresby.

Každý detail, každá linie má své pevné místo a má svůj důležitý význam v kompozici. Můžeme na první pohled vnímat pouze vyjádřenou popisnost, ale záhy zjistíme, že takto zpracovaná technika je ve shodě s vyjadřovacími prvky a současně s myšlenkou námětu. Ve svém díle se nevyhýbá otevřít některé části kresby jen v náznaku a tím dává prostor pro využití citlivého projevu techniky suché jehly.

PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl