Bratislavská rodačka, akademická malířka Katarína Smetanová (1964) svou uměleckou dráhu začala studiem na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě v oboru: aranžérství – výstavnictví, v ateliéru Rudolfa Fily (1979 – 1983). Po absolutoriu střední školy, pak následně pokračovala ve studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v ateliéru prof. Albína Brunovského – oddělení knižní tvorby a ilustrace (1983 – 1989). Během studia na vysoké škole absolvovala v roce 1987 studijní pobyt na Koninklijk Academie voor Schone Kunsten v Antverpách (Nizozemí), pod vedením prof. Wim van Remortela. Po ukončení celé dráhy uměleckého studia se dodnes vedle grafiky (zejména volná grafika a ex libris), také věnuje ilustraci a kresbě.

Během své umělecké dráhy představila své práce na mnoha kolektivních výstavách, jak doma na Slovensku, tak i v zahraničí. Vedle České republiky vystavovala v Srbsku, Itálii, Norsku, Německu, Finsku a Číně, kde získala druhé místo na „2nd Erotic Ex libris exhibiton“.

Katarína Smetanová je každým svým dílem vypravěč. Někdy je možná těžké hned najít její sdělení, protože v žádném případě divákovi nepředkládá jen jednoduchý příběh. Výraznou citlivostí vlastního přednesu prozrazuje a ukazuje, že průvodním jádrem zobrazeného „příběhu“ je její osobní zkušenost a vzpomínka, kterou rozděluje do několika rovin, čímž vytváří symbolický rámec každého jednotlivého díla.

Grafická technika, kterou používá, se tak stává sdělovacím základem pro vyjádření. Je ovšem také na její práci vidět, že se nepodřídí grafické technice, naopak vyčerpá z ní jen to, co dílo potřebuje. To nám umožňuje u její nejužívanější grafické techniky, litografie, vnímat, kombinovanou snahu o doplnění citlivého důrazu kresbou. Střídá tvarování plochy s jemnými až křehkými lineárními otisky.

Sama o svém díle říká: „…ve své práci se ráda výtvarně vyjadřuji k symbolům, příběhům či myšlenkám z různých úhlů pohledu. Důležitou je pro mě psychologie zobrazeného. Po formální stránce mě baví pohybovat se od minimalismu s narativním prvkem po figurální zobrazení. Případně vytvořit programové propojení, ve kterém jeden prvek různě obměňuji v závislosti na tématu (provazy, ruky, papírové figury). Pokud se věnuji realistickému ztvárnění figury, zajímá mě především objem a jakési zhmotnění objektu. Záměrem je přesáhnout formát tak, aby divák měl pocit, že vstupuje skrz okno do minisvěta, nebo naopak minisvět vystupuje ven. Tato potřeba vznikla z toho, že ex libris nebo ilustrace má poměrně malý formát.“

PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl