Katarína Smetanová je každým svým dílem vypravěč. Někdy je možná těžké hned najít její sdělení, protože v žádném případě divákovi nepředkládá jen jednoduchý příběh. Výraznou citlivostí vlastního přednesu prozrazuje a ukazuje, že průvodním jádrem zobrazeného „příběhu“ je její osobní zkušenost a vzpomínka, kterou rozděluje do několika rovin, čímž vytváří symbolický rámec každého jednotlivého díla.

Grafická technika, kterou používá, se tak stává sdělovacím základem pro vyjádření. Je ovšem také na její práci vidět, že se nepodřídí grafické technice, naopak vyčerpá z ní jen to, co dílo potřebuje. To nám umožňuje u její nejužívanější grafické techniky, litografie, vnímat, kombinovanou snahu o doplnění citlivého důrazu kresbou. Střídá tvarování plochy s jemnými až křehkými lineárními otisky.

Sama o svém díle říká: „…ve své práci se ráda výtvarně vyjadřuji k symbolům, příběhům či myšlenkám z různých úhlů pohledu. Důležitou je pro mě psychologie zobrazeného. Po formální stránce mě baví pohybovat se od minimalismu s narativním prvkem po figurální zobrazení. Případně vytvořit programové propojení, ve kterém jeden prvek různě obměňuji v závislosti na tématu (provazy, ruky, papírové figury). Pokud se věnuji realistickému ztvárnění figury, zajímá mě především objem a jakési zhmotnění objektu. Záměrem je přesáhnout formát tak, aby divák měl pocit, že vstupuje skrz okno do minisvěta, nebo naopak minisvět vystupuje ven. Tato potřeba vznikla z toho, že ex libris nebo ilustrace má poměrně malý formát.“

PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl