První letošní společenskou akcí v Eagle Gallery je dernisáž ve čtvrtek 20. ledna 2022 v 19 hodin, v Kabinetu grafiky na Nemocniční ulici č. 8a. Výstava z díla Oldřicha Jelena, kterou slavnostně uzavřeme, má název PRINCIP LEVITACE.

Naším hostem, kterého vám představíme v rámci cyklu Osobnosti regionu, je ředitel a jednatel ryze české a šumperské společnosti UVAX s.r.o., pan Adam Roller. Společnost, kterou zastupuje, je lídrem na poli drátěného programu, která se zabývá zakázkovou výrobou z kovových, drátěných materiálů pro potravinářský, farmaceutický a chemický průmysl. Vzhledem k tomu, že je na trhu již 32 let, porozhlédněte se ve své kuchyni nebo koupelně, zda tam nemáte její výrobky…

Jsme velice rádi, že na dernisáž přijali pozvání páni muzikanti, kteří by mohli nepřetržitě koncertovat několik dní a neopakovali by se ani jednou – Jiří Konečný (banjo), Rudolf Hecl (banjo, kytara, zpěv) a Gustav Vichta (kytara, baskytara, zpěv). To, co předvedou, nechtějí předem anoncovat – nicméně jistě půjde především o bluegrass na vysoké úrovni.

• 

• 

V říjnu letošního roku uplynulo 250 let od narození Aloise Senefeldera, pražského Němce, který je otcem jedné z nejpozoruhodnějších grafických technik – litografie. Jak praví dnes už okřídlená historka, měl být jeho vynález dílem náhody. Prostě si na vápencový blok mastným inkoustem něco zapsal a posléze si všiml, že takto poznamenané plochy odpuzují vodu, zatímco ty čisté ji přijímají. To byl počátek kamenotisku. Za tento a další objevy v oblasti serigrafie pak během života sklidil různá ocenění po celé Evropě.

• 

• 

190 let po Senefederovi se v Bělé pod Bezdězem narodil Oldřich Jelen. Už od dětství se u něj projevoval nepominutelný kreslířský talent, který určil jeho životní směřování. Dostal se do knihtiskařské dílny k Josefu Josefovi, člověku s téměř pábitelským charakterem. Tiskařský mistr ho důkladně obeznámil se základy řemesla a poskytl mu i dostatečný prostor ke zdokonalování v kresbě. Začal navštěvovat večerní kurzy kresby v Praze a vůbec v něm sílila touha se do Prahy přestěhovat. Což se mu nakonec podařilo. Během 80. let pak střídal různá povolání. Byl uklízečem a následně topičem v Klementinu, dva roky dílenským pomocníkem sochaře Jana Fabiána v Bohnicích.

• 

• 

V čerstvém porevolučním klimatu jej dnes uznávaný režisér Tomáš Mašín přivedl ke studiu na AVU, kde setrval tři roky a prošel ateliery třech profesorů – Bedřicha Dlouhého, Jitky Svobodové a Aleše Veselého. Rok 1993 znamenal pro jeho profesní dráhu zásadní mezník. Opustil akademii a začal se plně věnovat vlastní tvorbě. Jako ilustrátor navázal na úspěšnou spolupráci s periodiky, kterou započal už během studijních let. Mnozí si jistě vzpomenou na ilustrace k Dopisům z lásky a nenávisti Michala Horáčka, které vycházely na pokračování v Mladém světě, nebo na práce pro přílohové magazíny Lidových novin Pátek a Středoevropské noviny. Poněkud pikantnější byla spolupráce s magazíny Playboy a Penthouse. Ze zásadních periodik, která se podílela na transformaci společnosti 90. let, nelze opomenout časopis Centra nezávislé žurnalistiky Kmit, mezinárodní magazín o proměnách postkomunistických společností Transitions, popřípadě časopis QUO.

• 

• 

Od roku 1998 se datuje spolupráce Oldřicha Jelena s nakladatelstvím Albatros. Ta mu přinesla dvojici ocenění za ilustrace knih Josteina Gaardera Haló, je tu někdo (1998) a Jako v zrcadle, jen v hádance (1999). Velký úspěch rovněž sklidily ilustrace ke knize Michala Horáčka O české krvi otců vlasti (2004), jimiž pokračoval v dřívější úspěšné spolupráci s tímto autorem. Práce ilustrátora byla krom jiného i dílem určitého vzdoru, vědomé snahy o vymezení se vůči ironizujícím poznámkám přátel – umělců k dané profesi. Jejich postoj dovedl tvůrčím způsobem překonat. Už od Dopisů z lásky a nenávisti přistupoval k ilustraci netradičně. Jeho kresby nebyly pouhým „osvícením“ narativu daného textu. Vždy vystupovaly do jakési metaroviny. Téměř v Bloomovském gestu vědomě chybného čtení („misreading“), se dobíraly své autonomie a vystupovaly nad text. Toto pojetí ilustrace vytvořilo Oldřichu Jelenovi jakýsi transitní prostor od užité k volné tvorbě. S ohledem na subtilní charakter lavírovaných kreseb bylo nasnadě, jaké médium si zvolí. Stala se jím právě litografie. V ní mohl bezezbytku zúročit jak své poznatky tiskařského řemesla, tak i sametové kvality kresby měkkou tužkou. Její oblibu nakonec manifestuje i název jím vydané monografie vlastní tvorby z let 1993 – 2006 „7B“

• 

• 

Jak trefně poznamenal Michal Horáček, stvrdil Oldřich Jelen svůj status „uměleckého tvůrce“ díky „osobitému rukopisu“, který se přechyluje až do formy životního „postoje“ a dodává, že se nám jeho dílo odhaluje „nitro předmětů“, nebo jejich „odvrácenou stranu“. Budeme-li hledat základy této osobitosti v ikonografické rovině, pak asi jako ústřední princip označíme levitaci. Vědomé popření pout gravitace, která lze vnímat jako pouta všednosti v nazírání světa. Tento princip byl v literatuře zužitkován už v 18. století. Jonathan Swift věnoval 3. část svých Gulliverových cest popisu vznášejícího se ostrova Laputy, kde je vše tak trochu jinak. Při pohledu na většinu Jelenovových děl se toto srovnání přímo nabízí. Je právě tak nutkavé, jako paralela s Exupéryho Malým Princem. V daném případě i jeho ilustracemi. A do třetice zmiňme příklad z díla výše jmenovaného Josteina Gaardera Sofiin svět, který ve snaze vysvětlit princip filosofického vnímání popisuje pohled dítěte na otce, který se vznáší za zády matky. Pro dítě je vše nové, takže se výjevu nepodiví, stereotypním vnímáním světa umořená pozornost matky je však náhle otřesena, jen co se ke svému manželovi otočí. Tak je tomu právě na Jelenových litografiích. Soubor na nich zachycených entit je nám všem dobře známý. Mnohdy působí mile a rozverně. Ovšem kontext, ve kterém se nacházejí, nás vždy v první instanci znejistí. Vše tu má své místo, ale není jaksi na místě. Asi právě proto, že pozbyly stereotypní interpretační vazby. Jsou „zavěšeny“ ve vzduchoprázdnu, v nejlepším plovou. Jedno se přelévá v druhé, co je nahoře, je vlastně dole, kořeny jsou nezakořeněné, exploze se snoubí s implozí. Jelenův výtvarný svět se hrouží sám do sebe.  Pro Borise Jirků je proto jak „naivní“ tak i „krutý“. Tato krutost není ovšem fyzická, nýbrž intelektuální. Blíží se ironii. Obojí znejišťuje. Asi právě tak jako krysa v kápi hrající na flétnu po vzoru pištce z Hameln, či trojice koster prchajících z Egypta. Jediná možnost, jak uniknout je poddat se fantazijní levitaci. Přistoupit na hru a možný úlek směnit za očistnou zábavu.

• 

• 

Výstavu vybral a sestavil, kurátorský text sepsal a osobně dílo odborně zhodnotí a představí návštěvníkům kurátor Eagle Gallery Mgr. Lukáš Koval, PhD. Těšíme se na jeho závěrečné a neformální hodnocení při dernisáži výstavy.

Obchod s grafikou bude při dernisáži otevřen.

Občerstvení zajišťuje firma Doskočil a opět máme pro vás překvapení ve formě nových vín od společnosti Znovín Znojmo.

Děkujeme za trvalou podporu společnosti PLATIT a.s..

Těšíme se na vaši návštěvu.

Text s využitím zdrojů Tomáš Aberle, kurátorský text Lukáš Koval

Foto archiv autora, T. Aberle a L. Koval

Plakát, pozvánka relin.cz

Mediace M. Koza