Česká malířka a grafička Alena Antonová (1930) svůj umělecký talent rozvíjela už od mládí. Značný vliv na její počátky umělecké dráhy měl její otec, který byl sběratelem uměleckých prací, zejména soudobé české elity moderního umění. V jeho sbírce byla zastoupena svými díly zvučná jména, např. František Kupka, Emil Filla, Václav Špála apod. Umělecké vzdělání rozšířila studiem na Státní odborné škole keramické v Praze, dále na Státní grafické škole v Praze u profesora Karla Tondla a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Emila Filly.

Právě studium u prof. Emila Filly značně ovlivnilo její tvarosloví detailu v uměleckém projevu, který směřoval k výrazové formě syntetického kubismu, jenž ji umožnil pomocí abstrahované formy kubistického tvaru rozehrát kompoziční hru. Vypuštěním detailu z dané kompozice se více projevuje objem celého prvku a tak umožňuje vnímat pomyslnou hru zobrazeného námětu. Svá díla, tak Alena Antonová mohla osvobodit od přesnosti tvaru, který by jinak byl limitován lineární perspektivou. Nejčastějším námětem umělecké výpovědi Aleny Antonové byla žena, jejímž základním projevem byla symbolická poloha poetiky a syntetického kubismus. Poetická rovina díla připomíná člověku veliký význam lidského citu, který je často vyjádřen vzájemnými protipóly: radost – bolest, idyla – drama apod. Nezapomíná ovšem na projevy krásy zobrazovaného objektu a vzájemných lidských vztahů.

Během svého tvůrčího období se zúčastnila přibližně 250 společných výstav a 35 samostatných výstav jak v zahraničí, tak i v České republice.

PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl, kurátor galerie