Alexandrov Gennadij
Gennadij Alexandrov (*1949) absolvoval Fakultu umělecké grafiky na Pedagogické škole v Omsku, žije v České republice a má za sebou již celou řadu výstav jak samostatných tak i společných ve Velké Británii, Rusku, Bulharsku, Polsku, Švédsku, Německu a České republice.
„Hra! Co ještě může být vzdálenější životu? A co je mu bližší než hra?“ Tato slova Gennadije Alexandrova charakterizují základní princip myšlenky v jeho díle. Divák má úžasnou možnost si aktivně dotvářet vnímání zobrazené kompozice. Touto formou vzniká vzájemný a dokonalý kontakt, který dovoluje přikládat vlastní význam detailům pomocí „hry“ s myšlenkou, plochou, lineární kresbou. Sám charakterizuje svůj myšlenkový svět takto: „Východní moudrost praví, že dokážeš úplně všechno, nebudeš-li myslet na bílou opici. Bylo by fajn, kdyby moje kresby působily stejně dobře a samozřejmě na zdi místní hospody i na zdi státní galerie, kdyby byly stejně zajímavé pro mou sousedku Helenu i pro blazeovaného kunsthistorika, a kdyby si archeolog, který je vykope v roce 3013, nebyl jist, zda se nejedná o dílo současného umělce. O to všechno bych moc stál, ale při práci se snažím tyhle myšlenky z hlavy vytěsnit. Skoro to nejde. Musím se přiznat, že je opravdu velmi těžké nemyslet na bílou opici.“
Pokud Gennadij hovoří o hrách, pak sám všechny své myšlenky dokáže vykládat neobvyklým uměleckým projevem. Například zaváže si oči a nechá promlouvat svou představivost proudem myšlenek a vnímáním většího prostoru, než prostor, který nám limituje reálná vize. Jeho hry tak dostávají nový impuls pro diváka k řešení vlastního výkladu zobrazených představ.
V jeho tvorbě je zajímavý přístup k dílu. Pokud vezmeme v úvahu, že se nevěnuje pouze grafice, která je nejvíce zastoupena v jeho tvorbě, ale i kresbě a malbě, pak nelze si nevšimnou, že mu rozhodně nestačí jen klasické techniky kresby, malby a grafiky. Neustále hledá jiné metody, které pak podřizuje základní myšlence vytvářeného díla. Ovšem vždy dává hlavní význam myšlenkovému projevu prostřednictvím lineárního vyjádření. Má veliký cit proto, aby linka byla zprostředkovatelem něžnosti a ušlechtilosti v jakémkoli tématu. Neváhá se pustit i do rozsáhlých kompozičních celků. V poslední době se věnuje grafickému cyklu – ilustrace k biblickým příběhům ze Starého zákona i Nového zákona. Tento cyklus je bezpochyby jeho nejintimnějším vyslovením úcty k uměleckému projevu.
PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl, kurátor galerie